Manikúra součást historie lidstva

03.01.2009 00:16

 

 
 

MANIKÚRA SOUČÁST HISTORIE LIDSTVA



 

Již patnáct tisíc let před Kristem používal pračlověk kameny a mušle nejen na stavbu obydlí nebo na přípravu jídla. Archeologické nálezy pocházející ze severního Turecka totiž ukazují, že lidé doby kamenné servírovali čerstvě zabitou zvěř pouze se zvláštně upravenýma rukama i zvelebenými nehty. Jakkoli se nám jejich životní styl zdá nesofistikovaný, marnivost se stala matkou vynalézavosti: malé hrubé mušle posloužily k tvarování nehtů a lávové kameny (známé pod pojmem pemza) k vyhlazení tvrdé kůže na rukou i nohou. Záliba v upravených nehtech souvisí nejen s dobou, ale i s kulturou – manikúra vytvořená pomocí ozdob z plátků zlata objevená v královských hrobkách jižní Babylónie pochází z doby 3 200 let př.n.l. I v hrobkách egyptského královského dvora odpočívají ostatky manikérek žijících dva a půl tisíce let před naším letopočtem, což dokládá, že se ve své době těšily privilegovanému postavení. Alexandr Veliký píše o Ženách ze Středního Východu barvících si nehty hennou a o indických ženách používajících měděně červenou pryskyřičnou látku získávanou z výměšků hmyzu jen proto, aby s její pomocí bylo možné kolorovat špičky prstů a chodidla. Dochovaly se dokonce zmínky o svatebním zvyku z biblických dob, kdy se dlaně nevěsty zdobily přikládáním hennou napuštěné kůže vytvářející jemně tónovaný desén.

 

Věc vyvolených
V dobách, kdy muži vládli světu, nehrálo barvení nehtů roli v odlišení pohlaví. Pomiňme fakt, že dnes je znakem ženskosti - barevné nehty tvořily součást uniformy římských i babylónských válečníků. Ti se česali, dělali si manikúru a tónovali rty, než sjednotili své šiky před bitvou. Manikúra objevená v jižní Babylónii 3 200 let před Kristem měla i svou sociální funkci. Skládala se totiž ze dvou černidel a použití jednoho či druhého signalizovalo společenské postavení jedince: černá byla znamením vyvolených, zatímco zelená označovala masy nižších tříd. Staří Egypťané používali celé spektrum barev jako rozlišovací kód společenské příslušnosti. Temné, plné tóny byly vyhrazeny pro královskou rodinu, služebnictvo se smělo kolorovat jen pastelovými odstíny. Podíváte-li se po Evropě, pak barvení nehtů propadla pouze anglická vyšší třída v 18. Století.

 

Musím tu barvu mít
Egyptská královna Kleopatra nedala dopustit na hennu, aby docílila svých terakotových drápů,
zatímco ve Středozemí manželka římského císaře Nerona Poppaea k obarvení nehtů namíchala kombinaci „dračí krve“a jehněčího tuku. Henna byla vhodným „líčidlem“ rukou až do 17. století, pak vynalezly ženy v Orientu mnohem rafinovanější způsob. Do nehtového lůžka vstřikovaly organická barviva, aby jim již přímo rostly kolorované nehty. Rok 1917 byl pro barevné nehty rokem vskutku revolučním – představil se první tekutý růžový lak. A od roku 1920 jste si mohly barevné laky na nehty zakoupit v drogériích i lékárnách na celém světě. Z barevné škály představoval nejoblíbenější odstín červenou, po ní následovala zelená, zlatá, kaštanová a dokonce i černá. Myšlenka kombinace podlaku a nadlaku pomohla na konci 30. let minulého století rozšířit popularitu lakování nehtů. Poté, co se během II. světové války chemikálie používané k produkci laků staly vzácnými, hledali chemici k jejich výrobě nový zdroj. Nakonec materiál vytvořili natavením filmu s přidanými barvivy. Tento produkt s vysokým leskem byl předchůdcem dnešních laků na nehty.

 

Hlavní proud
Legenda moderní manikúry se zrodila ve Francii 18. století díky dnes prostému odstranění záděry, které si „objednal“ francouzský král Ludvík XV. Doktor Sitts, jemuž se pocty králi vyhovět dostalo, vytvořil následně péči o ruce s použitím pomerančového dřívka přejatého z dentálních nástrojů. Sitts své zkušenosti poskytl neteři, která novou službu rozšířila dál po královském dvoře. Komercializace péče o ruce se rozmohla na přelomu 19 a 20 století, kdy firmy (jako newyorský salon Riker’s Manicure Parlour) zásobovaly Ženy jednoduchými i luxusními sadami k péči o nehty prodávanými v drogeriích. Sady obsahovaly leštící pudr, leštěnku, kelímek s krémem na ruce a pomerančové dřívko. Jak zájem o péči o ruce vzkvétal, produkty byly vylepšovány přidáním lesku na nehty, čímž se celkový vzhled rukou zkrášlil. První laky na trhu byly ve formě pasty, ta se nanášela na nehty a poté leštila.

 

Delší a silnější
Obliba délky nehtů byla vždy řízena a určována pouze kulturou, zdaleka ne časem. Za vlády čínské dynastie Ming (1368 – 1644) si šlechtičny na znamení toho, že nemusejí manuálně pracovat, nechávaly růst nehty až do délky 25 centimetrů. Stříbrné nebo zlaté kryty nehty chránily před poškozením. Čínští muži té doby také nosili dlouhé nehty - symbolizovaly jejich mužnost a schopnost chránit se od zlého. Pokud dlouhé nehty nenarostly, umělé se upevňovaly na konce prstů tak, aby je o několik centimetrů prodloužily. Ženy ve starověké Číně si k zesílení nalepovaly na vlastní nehty rýžový papír. „Juliette manicure“, která se z Francie dostala do USA v roce 1930, přikládala na povrch nehtu pláténko nebo papír z čajového sáčku a fixovala jej silným nánosem laku. Než se v roce 1980 objevil takzvaný “fiber glass”, manikérky upřednostňovaly hedvábí a plátěné obaly před papírem, jelikož držely lépe.

 

Úsvit akrylů
Od 50. let minulého století se péče o nehty stala běžnou součástí ženského zkrášlování. Úprava nehtů rozšířila obzory ženské módy. Každý toužil mít skvostné nehty a všem, kterým nehty přirozeně nechtěly povyrůst, nezbývalo než zkoušet alternativní způsoby. Ženy vytvářely nehtové tipy povětšinou z jakýchkoli tuhých materiálů. Řada profesionálních manikérek té doby používala části skutečných nehtů na prodloužení konců nehtů svých klientek. „Nástavce“ se přilepovaly a potahovaly papírem. Nehty na prodloužení byly odkupovány přímo od jedinců nebo z takzvané nehtové banky, kde byly uloženy ve zvláštním roztoku zabraňujícím jejich kroucení. Legenda praví, že jeden dentista docela náhodně odstartoval nehtový průmysl tak, že zamaskoval akrylovým dentálním přípravkem okousané nehty své ženy. Psal se rok 1960, když chemici začali prodávat akryl manikérkám a nehtový průmysl vstoupil do dnes už vyjetých kolejí.

 

Vývoj kvality
Akryly rozjely nehtový průmysl 60. a 70. let 20. století nabídkou dlouhých a silných nehtů všem milovníkům módy. Od 80. let nastal průmyslový boom: objevila se první obchodní publikace, na veletrzích se setkávaly manikérky všech zemí a vývoj nových přípravků urychloval vznik nail designu jako profese. Nové akrylové nehty měly i své stinné stránky, za nimiž stála klíčová ingredience, tzv. methyl metakrylát - nehty byly příliš tvrdé, což je skvělá kvalita pro zuby, ale nebezpečný moment pro umělé nehty. Navíc aplikační proces nevábně voněl a manikérské salony tak byly místem k nepřežití pro zákazníky i nail designérky. Na konci 70. let tento materiál nahradil ethyl metakrylát, flexibilnější materiál, jenž při práci tolik nezatěžoval vzduch. Na začátku 80. let stále panovala nespokojenost se zápachem akrylových materiálů, hledaly se proto nové alternativy. A výsledek? Gely. K deziluzi všech měly ovšem tvrdý start, bylo těžké s nimi pracovat a celkově vykazovaly nízkou kvalitu. Proto příliš nezaujaly a následně je výrobci stáhli z kosmetického trhu. Až počátkem 90. let vylepšená technologie vrátila sofistikovaný UV gelový systém zpět do hry. Klasika v podobě tmavých laků na nehtech. Pastelové, perleťové a jiné nenápadné odstíny se do historie nezapsaly tolik jako uhrančivě temné laky. Od 50. let minulého století se dostaly do módy akryly a nabídly možnost všem, kteří toužili po dlouhých nehtech, aby je skutečně takové mohli nosit, doba 90. let přinesla revoluci i pro akryly. Nové technologie umožnily výrobcům splnit nejrůznější potřeby nehtových designérek. S přípravky se příjemněji pracovalo, i výsledky byly neporovnatelně lepší. Inovované systémy bez zápachu představené v tomto desetiletí a nové produkty (jako rychletvrdnoucí systémy a barevné akryly) poskytly nehtovým designérkám ideální prostor pro uspokojení přání každého klienta.

 

Zpátky k přírodě
Na konci 90. let akrylové šílenství předešlých dvou desetiletí pominulo, gely se těšily rostoucí popularitě, přírodní manikúra ovlivněná vzkvétajícím lázeństvím zastínila umělou péči a dostala se na výsluní módy. Nová „spa“ manikúra a servis na úrovni, za které jsou klienti ochotni platit i vysoké částky, jsou luxusním produktem poskytujícím maloobchodu kýžený profit. Rozmazlování klientů v podobě stále se vylepšujících pedikérských služeb i běžně vyhledávaná kosmetická péče o pleť otevírají do budoucna před nehtovým průmyslem slibné horizonty.

(tento článek byl uveden v časopisu NAILPRO&SALON)

Zpět

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.